Otevřený dopis hejtmanovi

Otevřený dopis hejtmanovi

Vážený pane hejtmane,

jako voleného zástupce obyvatel Plzeňského kraje Vás žádáme o důkladné prošetření činnosti odboru sociálních věcí a zdravotnictví MěÚ Klatovy, a to v souvislosti s případem odebrání dětí Martě Jungové a Vlastimilu Kličkovi. Jak jistě víte, případ skončil pro rodinu velmi tragicky ztrátou (úmrtím) otce dětí. [1]

Považujeme za zcela nepřijatelné, aby nekompetentní postup státních úředníků byl příčinou lidských neštěstí. Pokud se potvrdí informace o tom, že úředníci jednali na základě informací třetí osoby, bez dalšího prošetření, okamžitým odebráním dětí z rodiny, žádáme Vás, aby byly odpovědné osoby adekvátně potrestány.

Doufáme, že, stejně jako my, chcete žít ve svobodné společnosti, kde jsou respektovány svobody a práva Vaše či Vašich dětí a od respektu k těmto svobodám se odvíjí i chování státních úřadů v podobném případu, jaký se stal v našem kraji. Rodina a její vztahy nemohou být narušovány necitlivým zásahem státu prostřednictvím veřejných institucí při každém sebemenším podezření. Děti nejsou majetkem státu a zásah je možný pouze ve výjimečných případech, a i pak musí být citlivý přístup na prvním místě.

Obáváme se, že ve výše popsaném případu se tak nestalo, a žádáme Vás o důkladné prošetření celé události.

S pozdravem

 

Lukáš Týnovský

krajský předseda

 

Václav Dušek, Kristián Dominik Hladký, Jan Jakub Ptáček, Michal Miškolci

krajští místopředsedové

 

[1] http://klatovsky.denik.cz/zpravy_region/vzali-mu-milovane-deti-tak-se-obesil-20150126.html

Aktualizace 28.1.2015 15:00
Krajský hejtman odpověděl obratem, že případu bude věnovat maximální pozornost a nechá jej prošetřit.
O výsledku budeme informovat.

Socialismus je zpět – krajské zastupitelstvo schválilo koupi hotelu na Špičáku

Socialismus je zpět – krajské zastupitelstvo schválilo koupi hotelu na Špičáku

Vrací se čas zotavoven ROH? Levicová koalice, vládnoucí Plzeňskému kraji, si dnes schválila útratu 14 milionů korun z peněz daňových poplatníků za nákup hotelu Paříž na Špičáku. Projednávaný bod nesl název „Koupě rekreačního zařízení pro potřeby zaměstnanců Krajského úřadu Plzeňského kraje“, nicméně v průběhu poměrné zdlouhavé diskuze mezi koalicí a opozicí vyšlo najevo, že radní vlastně vědí pouze to, že hotel chtějí, ale netuší, kdo se v hotelu bude rekreovat. Plzeňský kraj má ve svých organizacích cca 8600 zaměstnanců a střední školy v kraji mají v prvních ročnících asi 4500 studentů, pro které by prý daný hotel měl také fungovat. Nikdo však nebyl schopen říct ani to, zda o takovou rekreaci je vůbec mezi zaměstnanci zájem či zda příslušné školy by takové zařízení vůbec využily. Paní radní JUDr. Lišková z KSČM měla jasno pouze v tom, že když hotel zvládl uživit soukromníka, nemůže přece prodělat ani Plzeňský kraj. To je však jen slepá vize komunistické paní radní.

Svobodní jsou tímto postupem velmi zaskočeni. Názory samotné nepřekvapily, ale že si ČSSD dovolí pustit se do projektu, který znovu zavádí mnohým starším ročníkům známá komunistická rekreační střediska, to již překvapivé je.

Plzeňský kraj nikdy nemůže být dobrým hoteliérem. Ale provozování zaměstnaneckého hotelu ani v žádném případě není funkcí, kterou by měl kraj pro své občany vykonávat. V době, kdy řada silnic v kraji, především ty II. a III. třídy, je ve velmi špatném stavu, je to naprosté mrhání penězi. Koupě hotelu přinese jen řadu problémů s provozem. Další náklady, v lepším případě statisícové, půjdou v příštích letech na sanaci vzniklé ztráty. Čtyřicet let komunistické praxe, která neefektivnost státem řízených podniků spolehlivě prokázala, je krajské koalici zjevně málo. Není pochyb, že si hotel nějaké rekreanty najde, ale opravdu mají občané z daní přispívat na dovolenou úředníkům?

Bohužel si na podobné návrhy, které vedou pouze k mrhání penězi daňových poplatníků v řádech miliónů korun, budeme muset při vládnutí ČSSD s KSČM zvyknout. Je to jen další důkaz toho, že socialismus se nám pomalu, ale jistě, vrací.

 

 

Foto: Krajský úřad Plzeňského kraje

Nenuťme občany měnit karty, které fungují!

Nenuťme občany měnit karty, které fungují!

PMDP plánuje povinnou výměnu Plzeňských karet vydaných před květnem 2011, výměna se tak postupně týká většiny Plzeňanů. Důvodem je prý, že na kartách není napsaná doba životnosti a ta již vypršela. Že Vám i přesto karta z roku 2004 funguje zcela bez problémů? Podle PMDP dvojnásobně překročila 5letou životnost. Ano, PMDP chce výměny opakovat každých 5 let!

A na kolik ona výměna občany vyjde? Platný ceník uvádí: „Vystavení duplikátu (PK, FK) v případě nefunkčnosti karty nezaviněné na straně držitele je zdarma.“ Dopravní podnik přesto aplikuje poplatek 170 Kč, čímž vlastně přiznává, že jde o výměnu funkční karty za duplikát. Plus občany samozřejmě čeká spousta ztraceného času při vyplňování údajů, případné pořizování nové fotky a postávání ve frontách, aby nakonec na přepážce předali údaje, které již PMDP má.

„Osobně mám Plzeňskou kartu z roku 2006, se kterou jsem neměl nikdy problém. Nechápu proto, proč bych si pořizoval novou. Raději bych, jako nadšenec pro elektroniku, využíval například technologii NFC ve svém chytrém telefonu, pak bych se obešel úplně bez karty,“ uvedl k problematice krajský předseda Svobodných Lukáš Týnovský. „Nicméně se současnou logikou PMDP bych zřejmě musel povinně měnit i onen funkční mobil,“ doplnil.

Svobodní sice vítají obavu plzeňských dopravních podniků o funkčnost karet občanů, ale konstatují, že je přehnaná.

Svobodní vyzývají PMDP a nově zvolené plzeňské zastupitelstvo, aby nechalo výměnu plzeňských karet na občanech Plzně. Oni nejlépe poznají, zda jim karta funguje či nikoli.

Svobodní nepovažují za účelně vynaložené prostředky na výrobu karet a s ní spojenou administrativu a ztracený čas občanů a považují za nehorázné, že dopravní podnik chce, aby tyto nesmyslné náklady uhradili sami občané na poplatcích. Celá věc je v rozporu se selským rozumem a Svobodní doporučují jeho větší aplikaci v orgánech a podnicích města Plzně.

PK 2

Foto: PMDP

Plzeňští Svobodní podporují L. Aschenbrennera do senátu

Plzeňští Svobodní podporují L. Aschenbrennera do senátu

Pro plzeňské Svobodné je Lumír Aschenbrenner jasnou volbou. Šestnáct let je úspěšným starostou Slovan a jeho konzistentní pravicové postoje a vytrvalost u nich zůstat, navzdory jeho mateřské straně, jsou dostatečnou zárukou, že bude v senátu zastávat pravicové názory svých voličů a nikoliv slepě poslouchat stranické příkazy. To dokázal i před čtyřmi lety v komunálních volbách, kdy on jediný na Slovanech utvořil středopravou koalici, zatímco jeho straničtí kolegové si v Plzni rozdělovali posty v rámci koalic s ČSSD. Není tomu také tak dávno, co rezignoval na pozici zastupitele města Plzně poté, co jeho spolustraníci, kteří před 4 lety slibovali garantované příjmy městských obvodů, hlasovali přesně opačně. Ze všech senátních kandidátů je tak jediným politikem, kterému nejsou pravicové hodnoty lhostejné. Jako senátor tak zajisté bude více než adekvátní opozicí vůči levici i vůči novým populistickým hnutím. Pouze člověk, jehož názory pevně vycházejí z jeho životní filosofie, může důsledně tyto názory hájit a neměnit je podle neustále se měnící lidové nálady, prezentované různými průzkumy.

Svobodní v Plzni fungují již 5 let a v komunálních volbách kandidují s vlastními plnými kandidátkami na magistrát a ve všech větších obvodech. Své lídry si zvolili v primárních volbách, které potvrzují transparentnost a demokracii uvnitř strany. Chtějí se zaměřit především na snížení přerozdělování na městské úrovni, aby více peněz zůstalo v peněženkách občanů, na bezpečnost v ulicích města a velmi zajímavým prvkem programu je lidové veto, které umožní občanům zvrátit špatná rozhodnutí zastupitelů. Na rozdíl od ODS odmítají jakoukoliv spolupráci s levicovými subjekty i na komunální úrovni.

S Lumírem Aschenbrennerem jsou tak na obecní úrovni jeho volebními soupeři. Do senátu však v Plzni, na rozdíl od 13 jiných senátních obvodů, vlastního kandidáta nemají, a proto je pan Aschenbrenner člověkem, jehož kandidaturu jednoznačně podporují. Stejně jako u ostatních senátních kandidátů Svobodných je u něj patrný zájem bojovat proti dalšímu omezování občanských práv a rostoucí byrokracii.

Zákaz hazardu nic neřeší

Zákaz hazardu nic neřeší

Prosazení totálního zákazu hazardu se v Plzni stalo po posledním zasedání zastupitelstva velmi diskutovaným tématem. Ponechme stranou neskrývanou snahu TOP09 využít této problematiky účelově tak, aby měla na čem postavit svou kampaň do komunálních voleb, a soustřeďme se na podstatu.

Je nějaká regulace vůbec na místě? Ospravedlní to zásah do svobody podnikání? Je pro ni nějaký reálný důvod? Nejde o pseudoproblém?

A položme si i další otázky. Kde bere hrstka lidí tu drzost zakazovat a přikazovat? A proč se to u veřejnosti setkává dokonce s pochopením?

V jednoduchosti se dá říci, že jde opravdu o pseudoproblém. Jde o marginální věc, která se v posledku týká jen mizivého množství občanů. Někdo by mohl namítnout, že nejde jen o závislé, ale i o kriminalitu a s gamblerstvím související rozbité rodiny či rodinné vztahy. Souhlasím, ale – je to stejné jako kdyby se kvůli několika alkoholikům ihned navrhovalo zavést prohibici. Nikdo nepopírá, že opilci páchají trestnou činnost, dokonce mnohem závažnější než gambleři. Alkoholici ničí své rodiny, někteří mlátí své manželky i děti, dokonce pod vlivem sedají do aut a občas někoho zabijí. Všechno to je pravda. Je to však důvod k tomu, abychom kvůli tomu zavedli plošný zákaz hospod? Je příčinou problému samotná existence alkoholu či hracího přístroje? Asi se shodneme, že ne. Problém tkví jinde – v lidech. Stejně jako budou mezi námi tací, kteří svůj život nezvládnou a propadnou alkoholu, tak jsou mezi námi i tací, kteří propadnou gamblerství. To je prostě fakt.

Takovým lidem ale nepomůžeme tím, že zakážeme jejich „drogu“. Takovým pomůže pochopení a citlivá snaha vyřešit především problém, který je do závislosti uvrhl. Nikdo není závislý proto, že se a priori chtěl stát závislým. Pokud bychom jim jen „drogu“ zákazem sebrali, najdou si brzy něco jiného, možná mnohem nebezpečnějšího. Pomoc již závislým a prevence jsou způsoby jak řešit problém, nikoliv zákazy.

Prosadit zákaz je ale mnohem jednodušší a viditelnější než dlouhodobá mravenčí práce. Je to něco, za co si politik může udělat čárku a může se dostat do médií jako odpůrce hazardu, bojovník za obecné dobro, zastánce všech rodin zničených „ďábelskými“ hracími přístroji.

To, spolu s již zmíněným faktem, že gamblerství je záležitostí mizivého množství lidí, je důvodem, proč je prosazování zákazu populární. Většiny lidí se nijak nedotkne a tak nevidí problém v tom, že někomu jinému se něco zakáže. Vše stylem „já vím, co je pro druhé nejlepší“. Alkohol oproti tomu pije mnohem více lidí a tak mají osobní zkušenost. Vědí, že alkoholu se dá propadnout, a vědí také, že závislým alkoholikem se stane jen malé procento z nich. Po plošném zákazu hospod nebo po zákazu pití alkoholu proto nikdo nevolá. Dotkl by se totiž i jich samých. Je však vždy jednodušší zakázat něco sousedovi. Proto jsou hlasy prosazující zákaz hazardu tak slyšet. Že tím zasahují i do svobody podnikání, do které jim už vůbec nic není, to je netrápí. Referendum je považováno za všelék a hlas většiny je považován za automaticky ten nejlepší, správný a neomylný, ačkoli nemusí být naplněn ani jediný ze zmíněných přívlastků. A co bude následovat pak? Zakážeme chlapům v hospodě, aby si zahráli poker nebo mariáš? Zakážeme dětem, v zájmu páchání dobra, hrát čáru?

Hledání a prosazování jednoduchých řešení na složité problémy, zkratkovité myšlení a paternalistický přístup je však naprosto zcestný způsob jak přistupovat k problémům. Svět není ani černobílý, ani jednoduchý. Několika politikům to možná pomůže získat zase místečko v zastupitelstvu, ale problém vyřešen nebude. Jen se odkryje jejich pokrytectví. Hazard je s lidstvem spjatý od samého jeho začátku. Vždy se o něco sázelo, nějak hrálo o peníze. Je jedno, zda šlo o karty, kostky, ruletu nebo hrací automaty.

Svobodní proto nemohou souhlasit ani s plošným zákazem, ani s vypsáním místního referenda.

Zákaz toho či zákaz onoho je ale v posledních letech tajemným zaklínadlem, které jako zázrakem vše vyřeší. Nevyřeší.

 

FACEBOOK